Antonín Dvořák - Piano Quartet No. 1 D major Op. 23
1. Allegro moderato 15:15
2. Andantino con variazioni 12:53
3. Finale. Allegretto scherzando 08:16
Antonín Dvořák - Piano Quartet No. 2 E Flat major Op. 87 B 162
4. Allegro con fuoco 08:43
5. Lento 10:20
6. Allegro moderato, grazioso 07:52
7. Finale. Allegro, ma non troppo 09:27
Dvořák Piano Quartet: Slávka Vernerová-Pěchočová - piano, Štěpán Pražák - violin, Petr Verner - viola, Jan Žďánský - cello
Antonín Dvořák has a passion for chamber music; he liked playing it with friends, and perhaps soon came to realis how good a commercial commodity such pieces represented. He wrote the first of his two piano quartets, Op. 23, at the age of 34, by which time many a publisher was interested in his works. The period Czech media voiced their satisfaction that Dvořák had moved beyond foreign influence, with the Slavic spirit having prevailed in his music. Cases in point include his Moravian Duets, Op. 20, and Serenades, Op. 22, created at the same time. The publisher Fritz Simrock bitterly regretted having rejected the first quartet, persistently reminding the composer: "I would gladly take a piano quartet, preferably even two". When in the summer of 1889 Dvořák got down to writing his second quartet, he complained of having a "slow hand", yet stressed that he had plenty of ideas: "My head is full of it ... I have finished three movements of a new quartet with piano, and the finale will be ready in a few days. It has gone smoothly beyond expectation, with the melodies rolling in to me." The sheer beauty of the piece was cogently described by the prominent Vienna-based critic Eduard Hanslick: "The quartet requires that the listener be considerably attentive and well informed, which, however, really pays off." The ensemble bearing the composer's name have linked up to the feted tradition of their great teachers - I v a n Moravec, Josef Vlach and Milan Škampa. They present Dvořák at his finest, both conventional and sophisticated.
Dvořák's piano quartets - profound beauty written with a light touch.
Dvořákovi byla komorní hudba blízká; měl rád muzicírování s přáteli a snad i brzy pochopil, jak dobrý obchodní artikl tyto skladby představují. První ze dvou klavírních kvartetů, op. 23, napsal ve 34 letech, kdy už se o jeho díla zajímal kdekterý nakladatel. Dobový český tisk psal s uspokojením o vymanění z cizokrajných vlivů a o převažujícím duchu slovanském. Ten ostatně vyzařuje i z Moravských dvojzpěvů op. 20 či Serenády op. 22, jež vznikaly ve stejné době. Nakladatel Fritz Simrock hořce litoval, že první kvartet odmítl, a neodbytně se skladateli připomínal: "vzal bych rád klavírní kvartet, dokonce raději dva". Když už se v létě 1889 Dvořák ke Druhému kvartetu dostal, stěžoval si jen na "pomalou ruku", rozhodně ne na nedostatek invence: "Mám toho plnou hlavu ... mám už zase tři věty nového kvarteta s klavírem úplně hotové a finale bude za několik dní. Jde to nad očekávání lehce a melodie se mi jen hrnou." Výjimečnou krásu díla vystihl vídeňský kritik Eduard Hanslick: "Kvartet vyžaduje, aby se posluchač trochu více soustředil a byl lépe informován, což se ovšem bohatě vyplatí." Soubor nesoucí jméno skladatele a jeho členové navazují na silnou tradici svých velkých učitelů - Ivana Moravce, Josefa Vlacha či Milana Škampy. Představují nám Dvořáka v nejlepším smyslu slova tradičního a promyšleného.
Dvořákovy klavírní kvartety - hluboká krása psaná lehkou rukou!
(Supraphon 2018)
| Parametr | Hodnota |
| format | CD audio |
