Antonin Dvořák - Slavonic Dances for Two Pianos
Slavonic Dances, Series I., Op.46
1. No.1 in C major (Presto) 3:55
2. No.2 in E minor (Allegretto scherzando) 3:53
3. No.3 in A flat major (Poco allegro) 3:58
4. No.4 in F major (Tempo di menuetto) 5:50
5. No.5 in A major (Allegro vivace) 3:19
6. No.6 in D major (Allegretto scherzando) 4:30
7. No.7 in C minor (Allegro assai) 3:06
8. No.8 in G minor (Presto) 3:58
Slavonic Dances, Series II., Op.72
9. No.9 in B major (Molto vivace) 4:08
10. No.10 in E minor (Allegretto grazioso) 4:24
11. No.11 in F major (Allegro) 3:05
12. No.12 in D flat major (Allegretto grazioso) 3:38
13. No.13 in B flat minor (Poco adagio. Vivace) 2:21
14. No.14 in B flat major (Moderato, quasi minuetto) 3:33
15. No.15 in C major (Presto) 3:09
16. No.16 in A flat major (Lento grazioso, quasi tempo di valse) 5:03
Ivan Klánský piano, Lukáš Klánský piano
Stereo digital live recording
V březnu až květnu 1878 vytvořil Dvořák první řadu svých Slovanských tanců op. 46.
Vyšel přitom z umělecké stylizace lidových tanců, v této první řadě převážně českých: dílo zahajuje energický furiant, v tempu mírně rychlém následuje lyričtější tanec inspirovaný patrně ukrajinskou dumkou, jako třetí v pořadí se poprvé objevuje polka inspirovaná krajovou variantou nazývanou ”kucmoch” nebo též ”klatovák” a čtvrté místo patří lidovému menuetu neboli třídobé sousedské. Pátý tanec je vitální jiskřivá skočná, následuje druhá stylizace sousedské vystřídaná druhou stylizací skočné s nápěvem české lidové písně ”Tetka, kam jdete” . Celou první řadu pak znovu uzavírá furiant. V létě téhož roku Dvořák první řadu svých Slovanských tanců instrumentoval pro orchestr. Dílo se setkalo s ohromným úspěchem, finančně z něj ovšem profitoval nakladatel Simrock. Dvořákovi vyplatil jednorázový honorář 300 marek a sám pak postupně vydělal milióny. Důležitější pro Dvořáka byl však prudký vzestup jeho skladatelského věhlasu. Simrock totiž takřka okamžitě žádal Dvořáka o druhou řadu Slovanských tanců. Jenže skladateli se do pokračování dlouho nechtělo, v jedné z jeho písemných odpovědí Simrockovi čteme: „Dělati dvakrát totéž je zatraceně těžké. Pokud k tomu nemám pravé nálady, nemohu nic dělati. Nutit to přec nelze…“ Ke kompozici druhé řady Slovanských tanců tak Dvořák přistoupil až po osmi letech: v létě 1886, po dokončení oratoria Svatá Ludmila, vytvořil jako ”oddechové” dílo druhou řadu Slovanských tanců op. 72. Tato řada více reflektuje tance jiných slovanských národů: zahajuje ji ohnivý slovenský odzemek, po němž následuje lyrický obraz ve formě polského mazuru, e-moll). Ve třetím (jedenáctém) tanci se Dvořák ještě jednou inspiroval českou skočnou a v tanci následujícím se podruhé setkáváme s ukrajinskou dumkou. K pátému (třináctému) tanci přivedla skladatele vzpomínka na lidovou ”špacírku”, kterou vídal tančit za svých pobytů ve Vysoké u Příbrami. V šestém (čtrnáctém) tanci nalezneme ohlas polské polonézy, po níž následuje rychlé a ohnivé srbské kolo. Závěr celého díla vyřešil Dvořák - možná trochu překvapivě, umělecky však nesmírně přesvědčivě - tancem pomalým, který však vyniká hloubkou a vroucností svého lyrického výrazu. V jeho základu se opět ozývá česká sousedská. Ještě v zimních měsících 1886 Dvořák druhou řadu Slovanských tanců, která má v sobě oproti té první více lyrismu a místy i melancholie, instrumentoval. Spontánní vzlet a efektnost první řady se ve druhé propojuje s pokročilým skladatelským mistrovstvím a obě řady se takto přímo ideálně doplňují. (J. Havlík - Czech Radio 2015)
| Parametr | Hodnota |
| format | CD audio |
