Dvořák A. Slavonic Dances / PSO / T.Brauner

1.-8. Antonín Dvořák - Slavonic Dances, Series I., Op. 46, B 83

9.-16. Antonín Dvořák - Slavonic Dances, Series II., Op. 72, B 147

Stereo digital studio recording, 12th February 2021 Smetana Hall of Municipal House, Prague

Prague Symphony Orchestra, conductor Tomáš Brauner

Highly impressed by the Moravian Duets, even though the set had yet to be issued, the Berlin-based publisher Fritz Simrock wrote to the young Antonín Dvořák, commissioning from him another work and outlining his idea of its being in the fashion of Brahms’s Hungarian Dances. The composer duly sketched the first series of Slavonic Dances within a few hours, and completed the version for piano four hands in three weeks. At the same time, he worked on the orchestration. In an extensive essay in the National-Zeitung in Berlin, the influential critic Louis Ehlert lauded Dvořák so keenly that he brought the then unknown Czech artist overnight fame: “I consider the Slavonic Dances a piece that will circle the world just as Brahms’s Hungarian Dances have … Divine naturalness circulates in this music … Dvořák writes such cheerful and singular basslines that the heart of a true musician jumps for joy … I think how wonderful it would be to see once again emerging a musician about whom we would need to argue as little as about spring.” During the first year after its publication, selected Slavonic Dances were performed in Prague, New York, Boston, London, Berlin, Dresden, Hamburg, Cologne, Bonn, Nice, Graz, Lucerne, and other cities … Dvořák’s music is deeply engraved in the DNA of the Prague Symphony Orchestra, who have performed it under conductors of such renown as Jiří Bělohlávek, Charles Mackerras, Václav Neumann, Tomáš Netopil, etc. The new recording, made with Tomáš Brauner, the orchestra’s current music director, draws upon an illustrious interpretation tradition, with its rounded and transparent sound capturing the best qualities of the exquisite Art Nouveau Smetana Hall of the Municipal House in Prague.

Moravské dvojzpěvy ještě ani nevyšly a nadšený berlínský nakladatel Fritz Simrock už píše mladému Dvořákovi objednávku na další dílo: chtěl by od něj české tance, po vzoru Brahmsových Uherských. Náčrt první řady Slovanských tanců měl skladatel hotový v několika hodinách, čtyřruční klavírní verzi za tři týdny a souběžně už pracoval na orchestrální podobě. Vlivný hudební kritik Louis Ehlert pak nadšeným článkem v berlínském listu National-Zeitung proslavil neznámého českého skladatele doslova ze dne na den: „Považuji Slovanské tance za dílo, které právě tak slavně půjde celým světem jako Uherské tance Brahmsovy. … Božská přirozenost proudí touto hudbou … Dvořák píše tak veselé a původní basy, že se řádnému hudebníkovi směje srdce v těle ... Myslím si, jak by to bylo krásné, kdyby opět jednou přišel hudebník, o němž bychom se potřebovali právě tak málo hádat, jako o jaru.“ Během prvního roku od svého vydání slyšeli výběr z tanců posluchači mj. v Praze, New Yorku, Bostonu, Londýně, Berlíně, Drážďanech, Hamburku, Kolíně, Bonnu, Nice, Grazu či Luzernu… Pražští symfonikové mají Dvořáka zapsaného hluboko ve své DNA; svůj otisk v nich zanechali dirigenti jako Jiří Bělohlávek, Sir Charles Mackerras, Václav Neumann či Tomáš Netopil. Nová nahrávka současného šéfa orchestru Tomáše Braunera vychází z hluboké interpretační tradice, její plastický a transparentní zvuk zachycuje ty nejlepší kvality krásné secesní Smetanovy síně Obecního domu.

(Supraphon 2023)