1. Bedřich Smetana (1824-1884) - Dalibor
Slyšels to, příteli - Dalibor, 1. dějství
2. Bedřich Smetana - Dvě vdovy / The Two Widows
Když zavítá máj - Ladislav, 2. dějství
Bedřich Smetana - Prodaná nevěsta / The Bartered Bride
3. Věrné milování - Jeník, Mařenka, 1. dějství
4. Jak pravím hezká je / Nuže, milý chasníku / Znám jednu dívku - Kecal, Jeník, 2. dějství
5. Až uzříš, komus koupil nevěstu / Jak možná věřit - Jeník, 2. dějství
6. Utiš se, dívko - Jeník, 3. dějství
Bedřich Smetana - Hubička / The Kiss
7. Já nešťastník! / Kdybych věděl, jak svou vinu smýt - Lukáš, 2. dějství
8. Ten mě prohnal / Jen odpros ji - Tomeš, Lukáš, 2. dějství
Antonín Dvořák (1841-1904) - Dimitrij
9. Z divokého žití víru - Dimitrij, 2. dějství
10. Ochránce můj - Xenie, Dimitrij, 2. dějství
11. Proč milost udělil jsi Šujskému? - Marina, Dimitrij, 3. dějství
12. Xenie! Ó Bože, toť on sám? - Dimitrij, Xenie, 4. dějství
Antonín Dvořák - Rusalka
13. Ustaňte v lovu / Vidino divná, přesladká / Vím, že jsou kouzlo - Princ, Vodní žínky, Vodník, 1. dějství
14. Již týden dlíš mi po boku - Princ, Cizí kněžna, 2. dějství
Zdeněk Fibich (1850-1900) - Šárka
15. Já nelekám se, smrti chladná - Ctirad, 3. dějství
Vilém Přibyl tenor (1-15)
and Jarmila Krátká soprano (3), Rudolf Asmus bass baritone (4,8), Jindra Pokorná soprano (10,12), Gita Abrahámová soprano (11,14), Josef Klán bass (13)
Brno State Opera Orchestra
ženský sbor opery Státního divadla v Brně
František Jílek conductor
Václav Nosek conductor
Jan Štych conductor
Stereo studio recordings, Czech Radio Brno, 1968-1982
Vilém Přibyl
životní příběh tenoristy Viléma Přibyla (* 10.4.1925, + 21.7.1990) připomíná objevy největších pěveckých talentů, které se prosadily navzdory jakékoli překážce. Skromné možnosti ho vedly z rodného Náchoda nejprve do Hradce Králové a do Prahy na Vyšší průmyslovou školu strojní. Pěvecky zrál za vedení Marie Jakoubkové a díky zkušenosti z amatérského operního souboru, s nímž debutoval v Novém Městě nad Metují v říjnu 1952 jako Lukáš v Hubičce. Ačkoli začal pracovat na technických projektech a ve stavařské praxi, brzy zpíval i Jeníka, Prince, Josého a Cania. Se vstupem do operního angažmá však váhal až do svých 34 let.
Profesionální pěveckou dráhu zahájil v ústí nad Labem, kde nastudoval role ve Zkrocení zlé ženy, Zuzaně Vojířové a Evě i titulního Dobrého vojáka Švejka - a ovšem Dalibora. Úspěch byl jednoznačný. Po hostování v úlohách Jeníka a Dalibora přijal roku 1961 nabídku opery Státního divadla v Brně, kde pak souběžně absolvoval vysokoškolská studia zpěvu na Janáčkově akademii múzických umění u Jarmily Vavrdové-Tomašovové. Díky spolehlivé muzikalitě, studijní píli, bezpečně zvládnuté pěvecké technice a přirozenému jevištnímu vyzařování byla další kariéra velmi rychlá: v Praze se představil v Braniborech v Čechách, Vojně a míru, Ohnivém andělu a řeckých pašijích, v Amsterdamu, Haagu, Utrechtu a Rotterdamu hostoval jako Gluckův Orestes a se souborem pražského Národního divadla udivil festivalový Edinbourgh svým Daliborem. První českou scénu reprezentoval i při dalších zájezdech do Lausanne, Barcelony, Berlína a Madridu. Stěžejní význam mělo jeho dlouhodobé angažmá v Londýně pro role Florestana, Erika a Turidda. Na dalších zahraničních scénách zpíval také Josého, Radama, Cania i Otella a české tenorové úlohy Dalibora, Jeníka, Prince, Lacu, Borise, Luku a Manolia, pro které se stal vyhledávaným interpretem. V úhrnu vytvořil téměř šedesát operních postav od Maxe, Lohengrina a Waltra Stolzinga po Jontka, Heřmana a Pierra Bezuchova. Vystoupil také v původních premiérách českých oper Atlantida, Jed z Elsinoru a Růže pro Johanku. Velmi intenzivně se věnoval rovněž koncertnímu zpěvu, především v kantátových partech Beethovena, Dvořáka, Mahlera, Stravinského a Janáčka.
Jeho pěvecký projev vynikal nejen skvěle zvládnutými výškami a nezaměnitelně lahodným témbrem, ale i výrazovou promyšleností, vroucím podáním a dokonalou srozumitelností zpívaného slova. Po celé Evropě od Paříže, Hamburku a Bonnu po Curych, Salcburk a Neapol, a od Benátek, Vídně a Budapešti po Lipsko, Varšavu a Moskvu - i v USA, Kanadě a Japonsku - se Vilému Přibylovi dostalo uznání jako žádnému jinému českému tenoristovi z jeho generace. Spolupracoval s dirigenty Eredem, Munchem, Swarovskym, Soltim, Maazelem, Haitinkem, Mehtou, Mackerrasem, Neumannem a Kubelíkem a byl poctěn osobním přijetím u britské královny Alžběty II.
Plnou třetinu života věnoval své domovské Janáčkově opeře v Brně, po téměř dvě desetiletí byl stálým hostem královské opery Covent Garden v Londýně a stejně dlouho i sólistou opery Národního divadla v Praze. Vystoupil ve stovkách komorních koncertů od nejreprezentativnějších síní Evropy po nejmenší kostelní kůry. Jeho dráhu předčasně ukončila v březnu 1984 po 1 171. operním představení mozková příhoda. Přesto ještě sepsal vše, co nastudoval, čemu se naučil a co dovedl k dokonalosti v pěvecké technice.
Připravil první část vlastního výkladu pojetí tenorových postav v českých operách. Pro knižní vydání zpřístupnil výběr ze svých postřehů ze zahraničí. Všechno, čeho za svého oslnivého letu nabyl ve zkušenostech doma i ve světě, rozdal svým žákům.
(Jan Králík pro Radioservis - Czech Radio 2014)
| Parametr | Hodnota |
| format | CD audio |
