„Vzpomínka na Zbiroh“, „Bylo to v máji“, „Večer na moři“, „Sen lásky“ a mnoho jiných slavných skladeb je zařazeno na tomto kompaktu sestaveném z děl klasika české dechovky VÁCLAVA VAČKÁŘE. Z jeho melodií je cítit láska k muzice i k lidem a to je bezpochyby jedním z důvodů, proč se těší oblibě už téměř sto let.
Hraje: Salonní orchestr Josefa Vejvody
Zpívají: Světlana Nálepková, Gabriela Oswaldová, Petr Hanzlík, Milan Černohouz
VÁCLAV VAČKÁŘ
Domnívám se, že to byl vynikající nápad postavit Salonní orchestr, který by pod taktovkou jednoho ze tří synů Jaromíra Vejvody - Josefa, navázal na dlouhou a slavnou tradici oblíbených smyčcových kapel u nás. Stejně nápadité je i rozhodnutí nabídnout vám v podání tohoto orchestru na tomto kompaktu skladby Václava Vačkáře. Pokud byste zalistovali v životě tohoto výborného muzikanta a ušlechtilého člověka, dozvíte se, že se narodil 12. srpna 1881 v Dobřejovicích v rodině zemědělského rolníka. Jako třináctiletý už hrával sóla na trubku ve vesnické kapele, pro kterou, už tehdy, začal psát taneční skladby. Ve čtrnácti už byl členem vojenské hudby a tři roky nato se vypravil na zkušenou do Ruska, kde dostal angažmá jako sólista v carské kapele Alexandra Schwarze. V roce 1901 se vrací do vlasti, aby přijal místo kapelníka v divadelní společnosti Josefa Faltyse. O dvě léta později odchází do Dalmácie, nejdříve jako sólista na křídlovku u městské hudby v Šibeníku, později jako kapelník na ostrově Korčula. Krátkou dobu působil také u dirigentského pultu v Teatru Nowości v Krakově. Po svém návratu domů vyhrál konkurs na uprázdněné místo houslisty a o rok později i na místo prvního trumpetisty v České filharmonii. Působení v tomto slavném tělese mělo posléze vliv i na jeho skladatelskou činnost. Po roce 1930 začal pracovat v našem hudebním životě i organizačně. Pomáhal v budování odborové organizace hudebníků z povolání a ještě v roce 1949 byl předsedou Svazu lidových hudebníků. No a jak vzpomíná na svého dědečka známý člověk od pera Martin Vačkář?
"Jednou mi bývalý zbirožský kapelník pan Jiří Pražský starší vyprávěl o malém zázraku, který zažil s mým dědečkem Václavem v roce 1951, když ho pozval na koncert městského orchestru k jeho sedmdesátinám. Dědeček přišel do sokolovny pomalu a stejně zvolna se vyšplhal na pódium a dirigentský stupínek. Byl vysoké postavy, ale tvrdý život a nemoc ho přiměly, aby se opíral o hůl. Také se lehce hrbil, ale to kvůli o dvě hlavy menší a o dvanáct let starší babičce Žanynce. Pan Pražský mu podal taktovku, aby symbolicky zadirigoval "Vzpomínku na Zbiroh." A tu se to stalo. Dědeček zapomněl na hůl, napřímil se a dirigoval, jako by omládl o dvacet, třicet let."
Jeho snem bylo stát se skladatelem symfonické hudby. Několik skladeb skutečně napsal a dokonce je provedla Česká filharmonie, ve které působil pět let. Jenže čtyři děti a žena musely mít živobytí. Neměl na symfonie čas. Sudičky mu to ale vrchovatě vynahradily: dostal do vínku dobré melodické nápady, lásku k muzice i k lidem.
Svatopluk Radešínský
Parametr | Hodnota |
format | CD audio |