Oskar Nedbal - Vinobraní - Opereta o 3 dějstvích. Historická rozhlasová nahrávka z roku 1958.
libreto Leo Stein a Julius Wilhelm, český překlad Karel Hašler, rozhlasová úprava Zdeněk Knittl a Jiří Aplt
OSOBY A OBSAZENÍ
Hrabě Milan Mikolić ZDENĚK ŠVEHLA
Baronka Sofi ja, jeho matka VALJA PETROVÁ
Hrabě Nikola Mikolić, jeho syn MILOTA HOLCMAN
Baron Bogdan Lukovać JAROSLAV POSPÍŠIL
Franjo Svečak, velkoobchodník jižním ovocem JOSEF BEK
Julja Rella, herečka EVA ŠENKOVÁ
Mizzi Müllerová, bývalá primabalerína vídeňské dvorní opery LÍDA SLANÁ
Líza Müllerová, její dcera VĚRA MACKŮ
Jermenski, ředitel divadla BEDŘICH ULRICH
Nessa Marko, herečka VĚRA NÁCHODSKÁ
Kvirin, správce u barona Bogdana MARTIN RAUS
Titus Malzer, bývalý divadelní nápověda JINDŘICH DOLEŽAL
Truda DRAHOMÍRA HŮRKOVÁ
Iwo JAN SOUMAR
Sluha JAROSLAV SYNÁK
Činoherní sbor Československého rozhlasu v Praze, umělecký vedoucí Jaroslav Synák
Pěvecký sbor Československého rozhlasu v Praze, sbormistr Miroslav Matějo
Pražský rozhlasový orchestr
Vlastislav Antonín Vipler
Režie František Paul
Nahráno v Československém rozhlase v Praze v roce 1958
+ BONUS: Z pohádky do pohádky / From Tale to Tale
Scény z původní rozhlasové adaptace taneční báchorky / Selected scenes
Unikátní historická nahrávka z roku 1948
(Otýlie Beníšková, Maria Tauberová, Bořek Rujan, Štefa Petrová, Karel Kalaš a další)
Vinobraní je třetí opereta OSKARA NEDBALA (1874–1930). Po shovívavě přijaté prvotině Cudná Barbora a obrovském úspěchu, jaký zaznamenala jeho Polská krev, se Nedbal ocitl v situaci, kterou dobře vystihl jeden z kritiků: „Velký úspěch zavazuje. Skrývá však také dvě nebezpečí. Buď se autor pokouší úspěch zkopírovat, nebo zamíří příliš vysoko.“ Polská krev zaujala námětem, který na jeviště vídeňského Carlova divadla, kde se 25. října 1913 uskutečnila premiéra, vnesl dávku slovanského exotismu, v Nedbalově provedení přivítaného jako „transfúze vídeňské operety“. U slovanského prostředí tedy Nedbal zůstal i tentokrát. Volba Chorvatska jako dějiště Vinobraní se připisuje libretistům, kteří vyšli vstříc skladateli, jehož vábila možnost využít rytmů jihoslovanských tanců. V Polské krvi s úspěchem uplatnil polonézu, mazurku a krakowiak, ve Vinobraní posloužil k vystižení lokálního koloritu tanec, spjatý se slovanským jihem (Srbskem, Chorvatskem, Bosnou) pod názvem kolo. Libretistou Vinobraní se stal autor textové předlohy Polské krve Leo Stein (1861–1921), tentokrát ve spolupráci s dalším úspěšným tvůrcem operetních textů, Juliem Wilhelmem (1871–1941). Jejich společné dílo se v lecčem libretu Polské krve podobá. Staví rovněž na kontrastu šlechtického a lidového prostředí a dává prostor lidové slavnosti – v Polské krvi to byly dožínky, zde vinobraní. Vystupují tu opět postavy z divadelního světa – v Polské krvi zpěvačka Vanda, ve Vinobraní herečka Julie – a našly by se další příbuznosti. V originále se opereta jmenuje Vinařská nevěsta (Die Winzerbraut); tou je dívka z Vídně Líza, která v době sklizně hroznů přijede do šlechtického sídla blízko Záhřebu, a najde zde – jak jinak – svou velkou lásku. Zatímco však, jak také kritika poznamenala, Polská krev předvedla zdařilou variantu „zkrocení zlé ženy“, je děj Vinobraní poněkud nesouvislý. Hlavní motiv je opředen řadou odboček, které oddalují rozuzlení (ostatně předem jasné), neboť je třeba vyplnit potřebný čas. Vedlejší postavy doplňují obvyklé operetní schema, jejich zapojení do děje však vyvolává dojem, že jsou zde hlavně proto, aby se k sobě v závěru dostaly tři páry. Vinobraní vznikalo uprostřed první světové války a hlad po zábavě – která by dovolila na chvíli zapomenout na otce, manžely a syny na frontě a utlumila sílící vědomí o zbytečnosti celého válečného krveprolití –, byl větší než hlad skutečný. Vídeňské operety a hudební komedie napsané během první světové války plnily úlohu chvilkového odreagování. Vlasta Reittererová pro Radioservis
| Parametr | Hodnota |
| format | CD audio |
