CDI
Ludwig van Beethoven (1770-1827) - Symphony No. 1 in C major, Op. 21 25:46
1. Adagio molto. Allegro con brio 9:36
2. Andante cantabile con moto 6:28
3. Menuetto. Allegro molto e vivace 3:48
4. Adagio. Allegro molto e vivace 5:46
Ludwig van Beethoven - Symphony No 2 in D major, Op. 36 33:55
5. Adagio molto. Allegro con brio 12:36
6. Larghetto 10:58
7. Scherzo. Allegro 4:00
8. Allegro molto 6:12
CDII
Ludwig van Beethoven - Symphony No. 3 in E flat major Eroica, Op. 55 47:53
1. Allegro con brio 14:20
2. Marcia funebre. Adagio assai 15:24
3. Scherzo. Allegro vivace 6:05
4. Finale. Allegro molto. Poco andante. Presto 12:04
5. Ludwig van Beethoven - Egmont (Overture), Op. 84 8:46
Czech Philharmonic Orchestra
Paul Kletzki conductor
The nine symphonies of Ludwig van Beethoven (1770-1827) were of fundamental importance to the future development of the genre, and indeed no composer who embarked on symphonic composition after Beethoven was able to avoid reacting to them in some way or other. A good many years after Beethoven's death they were still regarded as unsurpassable achievements, indeed as the culmination of the genre, and Robert Schumann, for example, even felt convinced that with these works the development of the symphony had come to a close. Nowadays, with our ability to look back on a whole line of Romantic and Late Romantic symphonic works, we are more careful in our judgements, although for us today Beethoven's symphonies still remain as profoundly relevant as ever, one of the human soul's most sublime utterances and one always to be approached with the greatest deference.
Paul Kletzki (1900-1973), one of the most important conductors of the post-war period, was engaged in the systematic study of Beethoven's works, and his various visits to Prague during the 1960s gave rise to a fine series of recordings of the complete symphonies of the composer, which, on account of its vitality and its sheer depth of feeling, as well as its relatively high degree of technical perfection, is thoroughly deserving of rerelease on modern technical media.
Devět symfonických partitur Ludwiga van Beethovena (1770-1827) má pro další vývoj žánru zásadní význam a každý, kdo se po něm pustil do kompozice symfonie, musel na ně nějakým způsobem reagovat. Dlouho po skladatelově smrti byly považovány za nedostižný vrchol a například Robert Schumann byl přesvědčen, že je jimi vývoj symfonie uzavřen. Dnes, kdy můžeme přehlédnout celou romantickou a novoromantickou symfonickou tvorbu, soudíme již opatrněji, přesto však Beethovenovy symfonie zůstávají stále žhavě aktuální jako jeden z vrcholných projevů lidského ducha, k němuž se budeme vždy přibližovat jen s největší úctou. Jedna z největších poválečných dirigentských osobností, Paul Kletzki (1900-1973), se Beethovenovu odkazu věnoval systematicky a při svých pražských návštěvách v šedesátých letech vznikla pozoruhodná souborná nahrávka Beethovenových symfonií, která si pro svou svěžest, výrazovou hloubku i relativní technickou dokonalost zaslouží současnou reedici na moderních nosičích.
(Supraphon 2000)
| Parametr | Hodnota |
| format | CD audio |
