Skupina Jazz Q Martina Kratochvíla patřila od svého založení v r. 1967 ke kultovním zjevům na české i evropské hudební scéně. Od jazzových počátků a vítězství na řadě evropských festivalů (San Sebastián, Zurich, Wroclaw, Přerov atd) přešla kolem r. 1972 s příchodem Luboše Andršta a anglické zpěvačky Joan Duggan k podstatně rockovějšímu žánru. Po několik let suplovala, snad díky svému politicky imunnímu jménu, i scénu čistě rockovou v době, kdy masívní čistky a zákazy postihly slavné rockové kapely jako Blue Effect, nebo Flamengo. V té době (cca 1972-75) skupina masívně koncertovala, objela mnohokrát celou Evropu a hlavně Československo a stala se generačním pojmem. Koncerty Jazz Q se staly symbolem vzdoru proti komunistickému režimu, k jehož erozi skupina jistě určitou měrou přispěla. I po mnohých zákazech a šikanách vydržela skupina koncertovat až zhruba do r. 1987, kdy Martin Kratochvíl postupně odklání své hudební krédo k akustické hudbě s americkým kytaristou Tony Ackermanem, k produkci cestopisných seriálů a k psaní filmové hudby.
Po celou dobu své existence skupina nahrála 11 LP, která dosahovala na dnešní poměry obrovských nákladů. První náklady LP, mimochodem hned rozebrané, nešly většinou pod 50 000 ks. Ty byly poté dotiskovány, ale nikdy nestačily poptávce trhu. Tak např deska Zvěsti vyšla v prvním nákladu 58 000 ks, posléze v SSSR 200 000 ks a v NDR 16 000 ks. Na polistopadových reedicích v CD formátu se objevily jen první tři LP, když editor Supraphonu Karel Knechtl zemřel a edice byla diskontinuována. Supraphon pak vydal osmidílný komplet nejreprezentativnějších LP skupiny vyčištěných do CD digitálního formátu plus bonusy, tj většinou zpívané skladby, které nesměly z nejrůznějších důvodů vyjít.
Ucelený filmový dokument o kapele ale dosud natočen nebyl. To si uvědomil režisér Petr Kaňka, když oslovil v roce 2014 Martina Kratochvíla a oba se pustili do náročného hledání všech dostupných filmových a fotografických materiálů o Jazz Q. V archívech oficiálních médií se jich až na drobné výjimky (Klub mladých v ČT, příležitostně natočené koncerty atd) moc nenašlo; o to větším překvapením byla řada soukromých záznamů natočených na 16mm filmový pás. Mají sice nevalnou technickou hodnotu a někdy i postrádají kvalitní zvuk, jsou ale výborným svědectvím doby. Našly se i filmy, které točila STB a dokumentovala jimi subverzivní působení skupiny. Film obsahuje i policejní materiály udavačů, kteří občas způsobili zákaz kapely. Režisérovi Kaňkovi je nutno přiznat, že se neutopil v desítkách hodin nalezeného materiálu a na jeho základě postavil smysluplný dokument.
Ve filmu účinkují nejen slavní, bohužel však již zesnulí muzikanti jako Láďa Padrůněk, Michal Vrbovec a Petr Kalandra, ale také ti, kteří žijí, ale profesionální kariéry museli z různých důvodů zanechat (František Francl, Libor Laun, Jan Martinec a další).
Film o skupině Jazz Q se tak stává nejen dokumentem hudebního úsilí kapely, ale i jejího společenského angažmá ve zlých dobách totalitního komunismu.
(Studio Budíkov 2016)
Parametr | Hodnota |
format | DVD |