Dalibor C. Vačkář (19.9. 1906 - 21.10. 1984)
1. Valse dolcissimo 4:23
2. Fandango 4:36
3. The Afternoon at Sunny Hill 3:37
4. Fanatický hráč 4:10
VÁNOČNÍ OBRÁZKY
5. Preludium 1:25
6. Radostné přípravy 1:38
7. Ježíškovy sáně 1:00
8. Pod stromečkem 1:50
9. Rozvázané balíčky 1:34
10. Chorál 2:21
11. Mikuláš s andělem a čertem 2:39
12. Večer nad zasněženou vesničkou 3:04
13. Novoroční 1:30
14. Fantasie na hudbu z filmu Pyšná princezna – Tomáš Mach 5:52
15. Píseň lásky – Josef Suk 6:18
Tomáš Mach violin, Hiroko Matsumoto piano
DALIBOR C. VAČKÁŘ (19.9. 1906 - 21.10. 1984) se narodil v rodině populárního skladatele, kapelníka a organizátora Václava Vačkáře (1881 - 1954). Zdědil bohaté melodické, rytmické i intrumentální cítění, lyričnost i dravou dynamiku. Na konzervatoři si osvojil skladatelské techniky u Otakara Šíny a na Mistrovské škole u Josefa Suka, housle studoval u Karla Hoffmanna. Dva roky hrál na housle v orchestru jeho spolužáka Jaroslava Ježka, v roce 1934 se stal členem orchestru Čs. rozhlasu, kde působil 11 let. Od roku 1946 se věnoval pouze skladatelské tvorbě, kterou dělil mezi filmovou, symfonickou a taneční. Vytvořil 5 symfonií, koncertní skladby pro řadu nástrojů, má bohatou komorní a sborovou tvorbu pro děti, je autorem mnoha tanečních skladeb a šansonů. V jeho hudbě je cítit vztah k české tradici i jeho osobitá řeč hudby 20. století. I díky tomu jeho filmové hudby (Divá Bára, Alena, Pyšná princezna, Anděl na dovolené, Anděl na horách, Tajemství krve, Kde alibi nestačí ad.) vždy přispívaly k popularitě filmů. Sukova skladba Píseň lásky je zde připomnění velkého skladatele a učitele. Vztah mezi Josefem Sukem a skladatelským učněm Vačkářem vyjadřuje jejich vzájemná písemná charakterizace. Po Sukově smrti se vyznal Vačkář: „...Jeho opravdovou, statečnou mužnost, plnou odvahy, vzdoru, nesmlouvavosti a kázně nejlépe zobrazuje celé jeho dílo. Právě to mne k Sukovi tak táhlo, ta zdravá mužnost v díle, sevřenost a ušlechtilost, dravost a tlak vzhůru někam k něčemu dokonalejšímu tohoto vrávoravého světa. Všimněte si, že jeho každé dílo je tuhým bojem za něco krásného proti něčemu špatnému.“
Vačkář patřil k velké generaci skladatelů, kteří měli bohatou intrumentální zkušenost a silné zázemí v tradici české lidové, populární i symfonické hudby. Hudba k filmu Pyšná princezna se mimořádně zdařila, melodické i instrumentační cítění z ní vytvořilo téměř muzikálové dílo, které příznačnými motivy princezny Krasomily, krále Miroslava, chůvy, poselstva, rádců i zbrojnošů dobarvuje a propojuje postavy i děj filmu. Ve spolupráci s básníkem Františkem Hrubínem vznikla nejen nejznámější melodie Rozvíjej se poupátko, ale i úvodní a závěrečné písňové pásmo, které jsou pro Pyšnou princeznu od prvních tónů jasně charakteristické. D.C. Vačkář brzy po premiéře filmu v roce 1952 napsal samostatnou skladbu Rozvíjej se poupátko, ve dvou verzích. První má ve zpívané mezihře motiv chůvy, druhá má jednodušší mezihru, tak jak zazněla ve filmu bez textu.
V roce 1954 vytvořil autor 14minutovou skladbu Hudba k Pyšné princezně pro orchestr, která posluchačům ryze hudebně odvypráví příběh filmu, ale odhalí i řadu krásných motivů, skrytých pod dialogy. Okouzlí melodickou i intstrumentační lyričností a svěžestí a potvrdí, že položila nejkrásnější základ k poválečné tvorbě filmových pohádek dotvářených hudbou s ústřední písní.
(Czech Radio 2019)
| Parametr | Hodnota |
| format | CD audio |
