ANDERLE J. ZÁZRAKY NA HRADČANECH vypráví J.Anderle

Jiří Anderle, Tomáš Černý

Obsah:

1. Úvod, cesta z Pohořelce na místo vzpomínaní u Matyášovy brány

2. Budoucí malíř poprvé na Pražském hradě v roce 1951

3. Vyprávění o starém lampáři a jeho kamarádů strážníkovi

4. Vzpomínka na poštmistra, který směl jet do Austrálie

5. Vylomeniny hradčanských rošťáků viděné z okna bytu Pavla Kohouta

6. Vzpomínka na koně z Pavlíkova, kterého Jirkovi připomněl pošťácký kůň

7. Zastaveni v parku u Hrzánského paláce, vzpomínka na Jiřího Muchu

8. Jak si kopač Fanda Foubík povídal se svou opileckou opici

9. Vzpomínka na srpen 1968 s tanky na Hradčanském náměstí

10. Silvestry na Hradčanech, malíř neprávem podezřelý a fištrón Václava Havla

11. Jak se tu malíř potkával s Janem Švankmajerem po relacích Hlasu Ameriky

12. Vyprávění o lampáři, který zachránil mladou maminku a stal se kmotrem

13. Vzpomínka na manžele Engelmüllerovy, kteří byli jako z jine doby

14. Hradčany jako kulisy pro film a vzpomínka na natáčeni Amadea

15. O Pražském Jezulátku na kapotě velvyslancova luxusního auta

16. Cesta zpátky směrem k Pohořelci, zastávka před kovárnou

17. Po desítkách let znovu v bývalé kovárně, kde malíř míval ateliér

18. Na malíře jdou mrákoty ze vzpomínek, závěr

… stále tu vidím dobrácké manžele Chabusovy, hluchého lampáře se psem Karlem, kopáče Foubíka pořád si brblajícího Ani mráčku na obláčku, staromódní manžele Engelmüllerovy, Bohumil Hrabal na to všechno říká, že má v hlavě jako po náletu, kterej nebyl… Zvedám hlavu k blankytu odkud zní – Pojďte k nám, tady je krásně!

Jiří Anderle, podzim 2019

Ten den, kdy jsme se s Jiřím vydali natáčet na Hradčany, byl vlastně taky trochu jako zázrak. Mimořádně krásný, slunný podzimní čas, prostředí právě tak akorát bohaté na zvuky dokreslující místa plná turistů, ale nepřehlušující šum vysokých kaštanů a akátů pamatujících děje a doby, o kterých malíř vypráví. Nebyli jsme si jistí, jestli za ten den všechno stihneme obejít, popsat a říct, ale nakonec se to podařilo, protože – jak koneckonců napovídá dávná reportérská zkušenost – inspirace v podobě reálných kulis, domů a třeba i konkrétních vrat míjených nezasvěcenými bez povšimnutí, působí jako příjemný opiát tlumící únavu i bolest nohou. Jiří Anderle tu omládl (snad proto mi nabídl tykání, které jsem v úctě přijal) a vy si tak můžete ke čtení knížky přidat hlas. Nejen ten malířův. Ale taky ten lampářův nebo pošťákův, jak je Jiří trefně vystihl, a dodal tak literárně zpracovaným příběhům svůj vypravěčský punc, pro který ho milujeme. Rád bych věřil, že vám tato nahrávka při opakovaném listování knížkou Na Hradčanech obohatí čtení o rozměr, který byste si jinak museli do obrazů dávných příhod dosadit sami. Tomáš Černý