Josef Antonín Štěpán / Joseph Anton Steffan (1726–1797) - Tři sonáty pro cembalo / Three Sonatas for Harpsichord
Noty pro cembalo (příp. fortepiano) – 64 stran, formát A4 / sheet music for harpsichord (or fortepiano) – 64 pages, A4 high
Kritické vydání připravila Petra Žďárská. / Critical edition prepared by Petra Žďárská.
Josef Antonín Štěpán / Joseph Anton Steffan (1726–1797) was an important figure in Viennese musical life of the eighteenth century. His works influenced a large number of his contemporaries, including Joseph Haydn (1732–1809), Jan Křtitel Vaňhal (1739–1813), Leopold Koželuh (1747–1818), and Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791). His compositional procedures departed from period conventions: a number of his sonatas and concertos for keyboard instruments begin with a slow introduction to an opening fast movement; he experimented with one-movement forms (sonatas, capriccios); in 1778 he published the very first collection of German songs with piano accompaniment in Vienna. The foundation for his music is his detailed knowledge of counterpoint and thoroughbass practice, and he draws on influences from Italian music and the gallant style. In his late works, he even arrives at a Pre-Romantic style. It is incomprehensible that he has nearly been forgotten in spite of his fame in his own day...
...Josef Antonín Štěpán was one of the pioneers the Classical sonata. At first, his sonatas still bore the character of suites, with the use of closely related keys, varying numbers of movements and inserted dances, and plentiful ornamentation. We increasingly find sonata features not only in his first movements, but also in his slow movements and minuets. Štěpán uses contrasting themes; his secondary themes often become the conceptual centerpieces of expositions. The recapitulations avoid literal repetition and playfully change the themes’ melodies, articulation, and harmonies. In his finales, he frequently employs the rondo form, which he combines with other forms (e.g. variations). But his experiments do not stop there; in his Sonata in G Major (PicŠ. 13), listed in Breitkopf ’s catalogue in 1763, Štěpán first uses a slow introduction. At that time, the sonatas of his contemporaries were not yet beginning in this manner. Štěpán’s later works are characterized by frequent tempo, agogic, and dynamic changes in connection with a quicker alternation of moods, and also hybrid forms (combinations of sonata forms, variations, and rondos).
Josef Antonín Štěpán / Joseph Anton Steffan (1726–1797) byl významnou osobností vídeňského hudebního života 18. století. Svou tvorbou ovlivnil celou řadu současníků, včetně Josepha Haydna (1732–1809), Jana Křtitele Vaňhala (1739–1813), Leopolda Koželuha (1747–1818) či Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791). Jeho kompoziční postupy se vymykaly dobovým konvencím: řada sonát a koncertů pro klávesové nástroje začíná pomalou introdukcí úvodní rychlé věty; experimentoval s jednovětou formou (sonáty, capriccia); roku 1778 vydal vůbec první sbírku německých písní s doprovodem klavíru ve Vídni. Jeho hudba je založena na precizní znalosti kontrapunktu a generálbasové praxe, čerpá z italského vlivu i galantního slohu a v pozdních skladbách dospívá až k preromantismu. Je nepochopitelné, že byl i přes svůj dobový věhlas téměř zapomenut...
...Josef Antonín Štěpán stál u zrodu klasické sonáty. Ta u něj má zpočátku ještě suitový charakter vyznačující se tonální spřízněností a kolísajícím počtem vět, množstvím vložených tanců a ozdob. Přibývající sonátové znaky nalezneme nejen v jeho prvních větách, ale i u volných vět či menuetů. Štěpán používá kontrastní témata; vedlejší téma se stává často myšlenkovým těžištěm expozice. V repríze se vyhýbá doslovnému opakování a pracuje s melodickými, artikulačními či harmonickými obměnami tématu. V závěrečných větách používá často rondo, které kombinuje s jinými formami (např. variacemi). Tím jeho experimenty nekončí, Sonátu G dur (PicŠ. 13), uvedenou v Breitkopfově katalogu v roce 1763, Štěpán poprvé uvádí pomalou introdukcí. Takový způsob zahájení sonátového cyklu se u jeho současníků v této době ještě nevyskytuje. Štěpánovy pozdní skladby se vyznačují množstvím tempových, agogických a dynamických změn souvisejících s rychlejším střídáním nálad a také hybridními formami (kombinacemi sonátové formy, variací a ronda).
