Czech Romantic Opera - Unique historical radio recordings 1949-1959 (2CD)

Czech Romantic Opera / Česká romantická opera

Unique historical radio recordings from the years 1949 to 1959 / Unikátní historické rozhlasové nahrávky z let 1949-1959

CD 1

1. Karel Šebor (1843-1903) - Zmařená svatba - overture 7:05

2. Karel Bendl (1838-1897) - Starý ženich 2:12

3. Josef Richard Rozkošný (1833-1913) - Svatojanské proudy 3:30

4. Vojtěch Hřímalý (1810-1880) - Zakletý princ 8:23

5. Antonín Dvořák (1841-1904) - Král a uhlíř 3:05

6. Jan Malát (1843-1915) - Veselé námluvy 8:29

7. Karel Kovařovic (1862-1920) - Na Starém bělidle 2:35

8. Stanislav Suda (1865-1931) - U božích muk 19:29

9-11. Vítězslav Novák (1870-1949) - Dědův odkaz 17:46

CD 2

1.-4. Karel Bendl (1838-1897) - Lejla aneb Obležení Granady 32:03

5. Bedřich Smetana (1824-1884) - Viola fragment 14:46

6.-7. Zdeněk Fibich (1850-1900) - Hedy 21:16

8-9. Eduard Nápravník (1839-1916) - Dubrovský 10:10

Libuše Domanínská (CDI 3), Beno Blachut (CDII 1,6,7), Drahomíra Tikalová (CDII 1), Karel Kalaš (CDI 6,7,8, CDII 5) Milada Šubrtová (CDI 11, CDII 3,4) Maria Tauberová (CDI 5), Ivo Žídek (CDI 10), Eduard Haken (CDII 2), Věra Krilová (CDI 2), Theodor Šrubař (CDI 4, CDII 5) Ludmila Hanzalíková (CDI 8), Bořek Rujan (CDII 3), Jaroslava Vymazalová (CDI 10), Ludmila Červinková (CDII 5), Jaroslav Gleich (CDII 5), Jan Soumar (CDII 5), Antonín Zlesák (CDII 9), Jaroslava Procházková (CDII 7)

Pěvecký sbor Čs. rozhlasu v Praze (CDI 6), sbormistr Jiří Pinkas

Pražský rozhlasový orchestr (CDI 2-8, CDII 1-4,7-9), Symfonický orchestr pražského rozhlasu (CDI 9-11), Symfonický orchestr Čs. rozhlasu v Praze, Plzeňský rozhlasový orchestr (CDI 1, CDII 6)

řídí František Dyk (CDI 2-11, CDII 1-4, 7-9) Jiří Pinkas (CDI 9-11), Karel Ančerl (CDII 5), Alois Klíma (CDII 6), Antonín Devátý (CDI 1)

„Na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let 19. století hrozilo naší hudbě jakési nebezpečí. Jednostrannost. Všechen zájem obecenstva tou dobou byl obrácen k divadlu, k opeře. Kdo tam si nevydobyl vavřínů, nezdál se býti velkým skladatelem. Nedoceňovala se hudba instrumentální, koncertní,“ napsal hudební estetik Otakar Hostinský ve svém shrnutí Česká hudba 1864–1904. Úsilí skladatelů o uznání v oboru opery mělo své důvody. Divadelní jeviště představovalo nejlepší prostředek podpory národního vědomí, hudba ve spojení s dramatickým příběhem měla bezprostřední účinek na divákovy city. A operní skladatel se jím hlásil ke společnému národnímu dílu. Souběhem vědomých snah i historických náhod byla za vzor české národní opery přijata Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany a všechny další snahy na operním poli se měřily jeho dílem, a to i přesto, že Smetana sám se vzápětí musel vyrovnávat s výtkami příklonu k cizímu (wagnerovskému) směru. Smetanovi současníci a následovníci neměli snadnou pozici. V ohlasech na premiéry nových děl čteme až příliš často výtky reminiscencí na Meyerbeera, Gounoda, Wagnera či Mendelssohna, zatímco (mlhavě definovaný) „smetanovský“ směr znamenal jedinou správnou cestu. Samostatná česká opera se od šedesátých let 19. století vyvíjela současně s proměnou žánru od číslové opery k prokomponovanému hudebnímu dramatu a se změnami v námětové sféře a v pojetí libretistiky. Často evidentně zvnějšku vnucenou snahu zavděčit se smetanovskému vzoru spatřujeme především v komickém žánru, jehož náměty těžily z lidového života. Ve vážné opeře bylo žádoucí čerpat z domácí historie a autoři, kteří zvolili cizí látku, museli počítat s výhradami. Vlasta Reittererová