Bohuslav Martinů - Concerto for Violin, Piano and Orchestra, H 342 (1953) 26:10
1. I. Poco allegro 8:26
2. II. Adagio 8:13
3. III. Allegro 9:31
Bohuslav Martinů - Sonata No. 3 for Violin and Piano, H 303 (1944) 26:14
4. I. Poco allegro 5:46
5. II. Adagio 7:12
6. III. Scherzo 6:05
7. IV. Lento – Moderato – Allegro 7:11
Bohuslav Martinů - Five Short Pieces for Violin and Piano, H 184 (1930) 10:38
8. I. Allegro moderato 1:49
9. II. Andante 3:01
10. III. Allegretto moderato 2:15
11. IV. Allegro vivo – Presto 1:16
12. V. Allegro – Poco moderato 2:16
Josef Špaček violin (“LeBrun; Bouthillard” Guarneri del Gesu, ca. 1732), Miroslav Sekera piano
Prague Radio Symphony Orchestra; conductor Petr Popelka
Recorded at Studio 1 of Czech Radio, Prague, 31 October – 2 November 2021 (1-3), and in the Dvořák Hall of the Rudolfinum, Prague, 11-14 May 2020 (4-7) and on 23 October 2022 (8-12).
Bohuslav Martinů was a violinist himself, yet the piano colour in many of his symphonic scores is his actual signature. The two instruments are assigned solo roles in the Concerto for Violin, Piano and Orchestra (1953), commissioned by Benno and Sylvia Rabinof, who duly premiered it in May 1954. Written concurrently with Symphony No. 6 (Fantaisies symphoniques), the remarkable work is hardly ever performed nowadays. Different is the case of Violin Sonata No. 3 (1944), created in the USA too, which has long been a staple of violinists’ repertoires worldwide. Amid the atmosphere of the imminent end of WWII and feeling homesick, Martinů conceived a monument whose duration is that of a symphony, a work teeming with contrastive drama and lyricism, and featuring a Dvořák-like nostalgia, evoking his Czech roots. In comparison with the two “American” works, the Cinq pieces breves (1930), dating from Martinů’s Paris period, contain far rougher harmonies and piquancy, attesting to a penchant for the Charleston, as well as a propensity to the contrapuntal style. On their album, the globally renowned artists Josef Špaček and Miroslav Sekera present Martinů as an astute creator of chamber music and concertos, a composer both international and Czech, widely known and still being discovered alike.
Bohuslav Martinů byl sám houslista, ale barva klavíru je svého druhu autorovým podpisem v mnoha jeho symfonických partiturách. Oba nástroje se jako sólové setkávají v Koncertě pro housle, klavír a orchestr (1953), který si u něj objednali manželé Rabinofovi a „svůj koncert“ premiérovali v květnu 1954. Pozoruhodné dílo vznikalo souběžně se Symfonií č. 6 (Fantaisies symphoniques) a prováděno je dnes jen výjimečně. Naopak Houslová sonáta č. 3 (1944), další dílo skladatelova amerického období, dávno zdomácnělo v repertoáru světových houslistů. Z atmosféry tušeného konce války a pocitu odloučenosti od domova vzešel monument, který svou délkou připomíná spíše symfonie; dílo plné kontrastů dramatičnosti a lyriky, včetně až „dvořákovské“ nostalgie spojované s českými kořeny skladatele. Vedle dvou amerických děl přináší Pět malých skladeb (Cinq pieces breves, 1930) kontrast pařížského autorova období – mnohem více harmonických drsností a pikantností, koketérie s charlestonem, ale i sklon ke kontrapunktickému stylu.
Josef Špaček a Miroslav Sekera, oba mezinárodně renomovaní umělci, svou nahrávkou představují komorního i koncertantního Martinů, skladatele světového i vpravdě českého, známého i stále objevovaného.
(Supraphon 2023)
Property | Value |
format | CD audio |