CZECH VIOLA CONCERTOS - FELD J., FLOSMAN O., BODOROVÁ S. / J.Hosprová viola, PRSO

Jindřich Feld (1925-2007) - Concerto for Viola and Orchestra (2004)

1. Lento ma non troppo 07:45

2. Allegro con spirito 10:29

3. Lento ma non troppo 08:15

4. Oldřich Flosman (1925-1998) - Visions of Michelangelo for Viola and Orchestra 16:18

5. Sylvie Bodorová (b.1954) - Planktus. Music for Viola and Symphonic Orchestra 15:00

Jitka Hosprová - viola, Prague Radio Symphony Orchestra, conductors Jan Kučera, Tomáš Brauner

The viola's dark, velvety sound and its depth of expression enchanted many composers of the twentieth century (Bartók, Martinů, Hindemith, Clarke etc.) who made major contributions to the instrument's repertoire. Jitka Hosprová, however, likes to stay off the beaten path. For her recording with the Prague Radio Symphony Orchestra, she has chosen three modern works composed in her homeland over a span of 30 years at the turn of the 20th and 21st centuries. Oldřich Flosman completed Visions of Michelangelo, a work that is now nearly forgotten, in 1975 on commission for celebrations of the 500th anniversary of Michelangelo's birth. Jindřich Feld's Viola Concerto, one of his last works, bears comparison with Bartók's and even exceeds it in terms of technical difficulty; the demands made on the soloist are quite extreme. Sylvie Bodorová's Planctus (the title refers to a Medieval form, the "laments of the Virgin Mary") reflects the gloom, stress, and hopelessness of life in communist Czechoslovakia of the 1980s. In all three movements, the deep intimacy of the viola stands in contrast to the massive symphonic sound of the orchestra. More than any other instrument, the viola has a tone that reaches the innermost world of the composer and of the subject matter. On this revelatory, technically virtuosic recording of rarely played works, Jitka Hosprová brings back to life three works that definitely deserve the attention of performers and listeners.

Modernity and traditional form, totality and freedom - three Czech viola concertos from the turn of the millennium.

Temně sametová barva violy a hloubka výrazu, kterou skýtá, okouzlila ve 20. století mnoho skladatelů (Bartók, Martinů, Hindemith, Clarke ad.), kteří zásadně obohatili repertoár tohoto nástroje. Jitka Hosprová však ráda objevuje dosud nevyšlapané cesty. Na své nahrávce se SOČR se ujala tří moderních koncertantních skladeb, jež v její domovině vznikly v rozmezí 30 let na přelomu 20. a 21. století. Dnes téměř zapomenutý Michelangelův kámen dokončil Oldřich Flosman v roce 1975 na objednávku k oslavám pětistého výročí narození Michelangela. Violový koncert Jindřicha Felda, jedno z jeho posledních děl, snese srovnání s tím Bartókovým a z hlediska technické obtížnosti jej překonává; nároky kladené na sólistu jsou zcela hraniční. Ve skladbě Sylvie Bodorové Plankty (název odkazuje na středověkou formu "nářků Panny Marie") se odráží stísněnost, napětí a bezvýchodnost života v komunistickém Československu 80. let 20. století. Hluboká intimita violy je ve všech třech dílech postavena do kontrastu s mohutným symfonickým zvukem orchestru. Viola se svým hlasem více než kterýkoli jiný nástroj dotýká nejniternějšího světa skladatele a námětu. Repertoárově objevná a technicky bravurní nahrávka Jitky Hosprové vrací život třem dílům, která si rozhodně zaslouží pozornost interpretů i posluchačů.

Modernost i tradiční forma, totalita i svoboda - tři české violové koncerty přelomu tisíciletí

(Supraphon 2020)