Jaroslav Erik FRIČ + Josef KLÍČ (A PŘÁTELÉ) - NA KAŽDÝ DEN NAPSAL'S SMRT
I. MŮŽU TI ŘÍCT SVŮJ SEN?
komorní oratorium pro violoncello, zpěv a hlas
II. NA KAŽDÝ DEN NAPSAL'S SMRT
suita pro trubku, harfu, basklarinet, violoncello a hlas
III. ŽALM 109 (památce Jana Balabána)
žalm 109 pro mezzosoprán, lesní roh, violoncello a hlas
Mí dva dobří přátelé z Brna, kterých si opravdu vážím - beatnický básník, spisovatel, vnímavý glosátor života, posunovač kulturních aktivit Jaroslav Erik Frič a profesor brněnské konzervatoře, violoncellový virtuos a undergroundový patriot Josef Klíč, posíleni o několik hráčů z teritoria klasické hudby - společně vytvořili slovy neuchopitelnou nahrávku. Fričův naléhavý hlas beze vší pochybnosti dokazuje, že poezie může být živou, mokvavou a nedílnou součástí našeho světa, Klíčovy skladby jsou zase stvrzením toho, že v dobrém a svobodném umění neexistují žádné mantinely, hranice, předsudky.
A co o nahrávce napsal Magor? "Vladimír Drápal, zvaný Lábus (Guerilla records), lounský "undergroundový" průkopník, se před časem setkal s děkanem od sv. Mikuláše (kostela, jenž je dílem Benedikta Rejta) a navrhl mu, že by Pepa Klíč v chrámu uspořádal koncert. Velebný pán děkan to odmítl slovy: "Kdo si podupává do rytmu, je posedlý ďáblem." Nu, posuďte sami, zda jsou ďáblem posedlí ti, kteří zhudebnili žalm 109 (a věnovali jej nedávno zesnulému Janu Balabánovi - jednomu z nejčistších lidí, s nimiž jsem se setkal), v němž se praví: "Utištěný ubožák jsem, v nitru zraněné mám srdce. ... Studem ať jsou oblečeni, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm."
(Guerilla Rec.)
| Property | Value |
| format | CD audio |
