Czech Symphonic Poetry (Janáček L., Dvořák A., Suk J.) / Janáček Philharmonic Orchestra

1. Leoš Janáček - The Ballad of Blaník - Symphonic Poem Based on Jaroslav Vrchlický (1919) / Balada blanická 7:55

2. Antonín Dvořák - The Water Goblin, Op. 107 (B. 195) / Vodník 18:41

3. Leoš Janáček - The Fiddler's Child - Ballad based on the poem by Svatopluk Čech (1912-1913) / Šumařovo dítě 12:19

Josef Suk - Fairy Tale. Concert Suite from the Music to Zeyer's Tale Raduz and Mahulena, Op. 16 (1899-1900) / Pohádka

4. I. About the Faithful Love of Raduz and Mahulena and their Sorrows (Adagio, ma non troppo) 10:18

5. II. The Game of the Swans and the Peacocks (A la polka) 3:44

6. III. Funeral Music (Andante sostenuto) 7:11

7. IV. Runa's Curse and How It was Broken by Love (Allegro appassionato) 7:33

Janáček Philharmonic Orchestra Ostrava

Heiko Mathias Förster conductor

Janáčkovu filharmonii Ostrava dirigoval Heiko Mathias Förster. Nahrávka vznikla v Domě kultury města Ostravy v září a říjnu 2015.

Balada blanická pramení z nadšení po vzniku samostatné republiky, jejíž historickou ideu chtěl Leoš Janáček kompozicí podpořit. Jde ale také o osobní poctu prezidentu Masarykovi, s nímž se Janáček usiloval setkat a skladbu mu vpisem „Věnováno osvoboditeli T. G. Masarykovi“ do rukopisu partitury věnoval. Vodník Antonína Dvořáka vznikl na základě předlohy ikonické Erbenovy Kytice v roce 1896 společně se třemi dalšími baladickými skladbami důsledně a popisně sledujícími Erbenův text. Šumařovo dítě bylo do té doby nejambicióznější Janáčkovo orchestrální dílo. Autor v něm demonstruje svůj důrazně pojatá sociální humanismus. Strohá báseň o zemřelém šumaři, který po sobě zanechal sirotka a housle, aby se po čase pro obojí vrátil na zem, dala vzniknout Janáčkově nejdetailnější programní drobnokresbě, z níž vystupuje rapsodické houslové sólo symbolizující šumařův přízrak u kolébky jeho Lidunky. Dvořákův zeť, Josef Suk, je považován za jednoho z nejautentičtějších následovníků svého tchána, což platí pro jeho melodickou zpěvnost a celkovou citovost. Suk vytvořil scénickou hudbu ke slovenské lidové pohádce v dramatickém zpracování Julia Zeyera Radúz a Mahulena. Námět našel v Sukovi ideálního tlumočníka: nezlomná láska hlavních protagonistů se zrcadlila také v jeho osobním životě: „Jaro v duši, jaro v hudbě. Mohu říci, že jsem se v hudbě k Radúzovi a Mahuleně našel a že toto dílo působilo na mou tvorbu po celou řadu let.“

(JFO)