Beneš J. (1795-1873) Complete String Quartets / Martinů Quartet

Josef Beneš (1795-1873) - String Quartet No. 2 F major Op. 30

1. Allegro moderato 08:59

2. Scherzo. Allegro vivo 06:10

3. Poco adagio 05:49

4. Finale. Allegro 05:28

Josef Beneš - String Quartet No. 1 G major Op. 28

5. Allegro moderato 08:45

6. Scherzo. Allegro 07:20

7. Poco adagio 05:26

8. Allegro 08:43

Martinů Quartet: Adéla Štajnochrová, Lubomír Havlák - violin, Zbyněk Paďourek - viola, Jitka Vlašánková - cello

Some extraordinarily talented figures' lives and work impressed and significantly influenced their contemporaries, yet their imprint was later effaced just like a footprint by the tide. And many years later, we are thus astonished by the rediscovery of such forgotten legacies. Josef Beneš (Joseph Benesch) was primarily referred to in period sources as a virtuoso violinist and distinguished teacher. Born in Batelov (Battelau), a village on the borderline between Bohemia and Moravia, from the age of 19 he lived in Vienna and Ljubljana, and gave concerts across Europe. During his time in Italy, he familiarised himself with Niccol? Paganini and Alessandro Rolla. He held prestigious posts (music director of the Philharmonic Society in Ljubljana, professor of the Music Academy in Vienna, first concertmaster of the Hoftheater). Few of his works have survived, with the majority of them being music Beneš wrote for his own solo performances. His final pieces, two string quartets (published in 1865 and 1871, respectively) date from the period when he no longer pursued a career as a soloist, yet all the parts require very dexterous players. Now, 150 years later, the Martinů Quartet, who have rediscovered a number of overlooked works of music (Sergey Taneyev, Petr Eben), are evidently the first to perform the quartets, which definitely do not deserve to fall into oblivion.

Josef Beneš's quartets rediscovered - music that should also be heard today

Některé osobnosti zanechají svým příběhem, nevšedním nadáním a tvorbou silný otisk v generaci svých současníků, ale jejich stopu čas vzápětí zahladí jako mořská vlna otisky v písku. Po mnoha letech pak někdy stojíme nad objevem takto zapomenutého odkazu v úžasu. Jméno Josefa Beneše zachycují dobové prameny především jako houslového virtuosa a vynikajícího pedagoga. Rodák z Batelova se od svých 19 let pohyboval mezi Vídní a Lublaní, ale i na koncertních cestách. Na jedné z nich se v Itálii seznámil s N. Paganinim a A. Rollou. Dosáhl prestižních postů (dirigent Filharmonické společnosti v Lublani, profesor Akademie hudby ve Vídni, první koncertní mistr vídeňského Dvorního divadla). Většina opusů z nevelkého dochovaného skladatelského odkazu tvoří kusy pro vlastní sólistické uplatnění. Dva smyčcové kvartety, jež Benešovu tvorbu uzavírají (vydány 1865, resp. 1871), jsou z jiného soudku, ale jednotlivé party vyžadují velmi zdatné hráče. Kvarteto Martinů, které už v minulosti významně přispělo k znovuobjevení opomíjených děl ((Sergey Taneyev, Petr Eben), dává patrně poprvé po 150 letech zaznít kvartetům, které si rozhodně zaslouží nebýt zapomenuty.

(Supraphon 2022)