TOMÁŠEK J.V. (1774-1850) GOETHE V PÍSNÍCH / K.Mazalová mezzo-soprano, M.Knoblochová fortep

Václav Jan Křtitel Tomášek (1774-1850) - Goethe v písních

1. Die Spinnerin 2:07

2. Sorge 1:13

3. Das Geheimnis 2:08

4. Setkání V. J. Tomáška s J. W. Goethem v Chebu / recitace 10:13

5. Erster Verlust 2:03

6. Dopis J. W. Goetha V. J. Tomáškovi / recitace 1:51

7. Ekloga F dur Op. 83, č. 2 3:20

8. Rastlose Liebe 1:05

9. Die Nacht 3:25

10. Erlkönig / recitace 2:11

11. Erlkönig 3:07

12. An die Entfernte / recitace 0:41

13. An die Entfernte 1:28

14. Ekloga Es dur Op. 47, č. 6 5:11

15. Der Fischer / recitace 1:49

16. Der Fischer 3:01

17. Schäfers Klaglied / recitace 1:15

18. Schäfers Klaglied 3:51

19. Das Veilchen / recitace 1:03

20. Das Veilchen 2:07

21. Am Flusse / recitace 0:28

22. Am Flusse 1:01

23. Ekloga G dur Op. 83, č. 5 3:22

24. Hochzeitlied / recitace + hudba 5:40

25. Nachgefühl 1:01

26. Der Rattenfänger / recitace 1:14

27. Der Rattenfänger 2:38

28. Vorschlag zur Güte / recitace 0:43

29. Vorschlag zur Güte 1:18

30. Wanderers Nachtlied / recitace 0:23

31. Wanderers Nachtlied 2:10

total time 73:28

Kamila Mazalová - mezzosoprán / mezzo-soprano (1-3,5,8,9,11,13, 16,18,20,22, 24,25,27,29,31)

Monika Knoblochová - fortepiano (1-3,5,7-9,11,13,14,16,18,20,22-25,27,29,31)

Saša Rašilov - umělecký přednes / recitation in Czech (4,6,10,12,15,17,19,21,24,26,28,30)

Nahráno 5.-6. dubna 2014 ve Farním sboru Českobratrské církve evangelické v Praze-Vinohradech.

Václav Jan Tomášek (17.4.1774 Skuteč - 4.4.1850 Praha) patří v první polovině 19. století mezi nejvýznamnější české hudební osobnosti - byl uznávaným skladatelem, zdatným klavíristou a vyhledávaným pedagogem. Tohoto postavení, na kterém si velmi zakládal, dosáhl ale jako samouk. Základy hudebního vzdělání získal v chlapeckých letech od regenschoriho Wolfa v Chrudimi a během gymnaziálního studia v Jihlavě (1787-1790) jako vokalista v klášteře u minoritů, ale potom sám cílevědomě, houževnatě a systematicky studoval hru na klavír, hudební teorii a poznával hudební literaturu. Od roku 1790 studoval v Praze - již kolem roku 1795 zde byl známý jako učitel hudby a také začal komponovat. Po dokončení univerzitního studia (1797) váhal mezi kariérou právníka a hudebníka. Tomáškovo rozhodování ovlivnil jeho žák hrabě Georg Buquoy, když mu v roce 1806 nabídl doživotní zabezpečení, pokud vstoupí do jeho služeb jako skladatel a hudebník. Buquoy mu rentu vyplácel, i když se Tomášek v roce 1824 oženil s Wilhelminou Ebert a založil vlastní domácnost. U Tomáška se pak setkávaly nejvýznamnější osobnosti tehdejší - zejména pražské - kulturní společnosti: například hudebníci, básníci, spisovatelé, lingvisté a historici. Kromě toho se Tomášek podílel na aktivitách Spolku pro zvelebení duchovní hudby v Čechách a Źofínské akademie, přispíval také do pražských novin Ost und West. Vyučování hudbě se Tomášek věnoval po celý život, obzvláště ale po svém sňatku v roce 1824. Patřil mezi žádané učitele klavíru, přestože byly jeho hodiny dosti drahé a ve třicátých letech se v Praze objevil významný konkurent - klavírní ústav Josefa Proksche. Ke konci života se Tomášek více uzavřel společnosti, ale stále vyučoval a pořádal domácí hudební akademie. V roce 1844 začal pracovat na své autobiografii, která vycházela v Klarově v ročence Libussa v letech 1845-1850. Píše v ní nejen o událostech svého života (do roku 1823), ale zprostředkovává i svůj pohled na současné hudební události - hodnotí interprety, vyslechnutá díla, popisuje setkání s různými osobnostmi. Tomáškova proslulost přesáhla hranice čech - byl jmenován členem tehdejších významných hudebních spolků v Innsbrucku, Vídni, Rotterdamu, Budapešti, Stuttgartu, Lvově. Rádi ho navštěvovali i hudebníci projíždějící Prahou - například Richard Wagner, Ole Bull, Clara Wiecková-Schumannová a Hector Berlioz. Tomášek je autorem asi 175 skladeb (114 z nich má opusové číslo) - komponoval skladby klavírní, komorní, koncerty, symfonie, duchovní díla, opery a dramatické scény a nejrůznější formy skladeb vokálních. Zcela jednoznačně převažují v jeho tvorbě písně a skladby klavírní - písně tvoří téměř polovinu a klavírní skladby asi čtvrtinu jeho díla. Jeho zásadním kompozičním přínosem je rozvoj nové hudební formy drobných poetických skladeb (eklogy, ditirambi, rapsodie) - tzv. charakteristického kusu. V žánru písňovém nemá Tomášek v Čechách až do třicátých let 19. století srovnání. U jeho vokálních skladeb se podařilo identifikovat osmdesát pět autorů, mezi nejoblíbenější básníky ale patří Johann Wolfgang von Goethe a Friedrich Schiller. Tomášek zhudebnil celkem čtyřicet devět Goethových textů - čtyřicet je zařazeno do devíti sešitů s názvem Gedichte von Goethe pod opusovými čísly 53-61 (začal je komponovat v roce 1815). Téměř všechny jsou určeny pro sólový hlas s doprovodem klavíru, výjimečně se objevují i ansámblová seskupení sólových zpěvních hlasů. Sedmý sešit (op. 59) je dedikován samotnému Goethovi. Oba muži se setkali v roce 1822 v Chebu a roku 1823 v Mariánských Lázních. Goethe velmi oceňoval Tomáškův styl zhudebnění svých básní, o čemž svědčí jak dochovaná korespondence, tak i Tomáškova výpověď v autobiografii. (pro Radioservis Markéta Kabelková)

Kamila Mazalová pochází z Ostravy. Navštěvovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a později Institut pro umělecká studia při Ostravské univerzitě v oboru sólový zpěv, v obou případech ve třídě Drahomíry Míčkové. Na jaře 2009 a 2011 se představila v Janáčkově opeře Brno jako Malý Arab, Mladý námořník a Chasseur v opeře Julietta Bohuslava Martinů v režii J. Nekvasila. Na podzim 2011 získala ve finále mezinárodní pěvecké soutěže ve francouzském Froville cenu publika. V současné době působí v pražském souboru Collegium 1704. V Národním divadle v Praze s tímto souborem spoluúčinkuje v inscenaci Radúz a Mahulena. Rovněž je členkou Tiburtina ensemble, který se pod vedením Barbory Kabátkové zabývá interpretací středověké hudby, zejména gregoriánského chorálu. Jako sólistka těchto souborů vystoupila na prestižních festivalech Čech i Evropy. Kamila Mazalová je častým hostem na koncertech souborů Ensemble Phoenix Munich (Joel Frederiksen) a Musica Aeterna (Peter Zajíček).

Monika Knoblochová po absolvování Konzervatoře v Praze studovala cembalo na Akademii múzických umění v Praze ve třídě Giedré Lukšaité-Mrázkové a formou konzultací u Zuzany Růžičkové a zároveň muzikologii na Karlově Univerzitě v Praze. V letech 1996-1998 studovala na Dresdner Akademie für alte Musik u Johna Tolla a od roku 2000 na Hochschule für Musik v Kolíně nad Rýnem ve třídě Ketila Haugsanda, kde v roce 2002 obdržela závěrečný diplom. Tato studia si v tomtéž roce obohatila tříměsíčním pobytem na Královské konzervatoři v Den Haagu ve třídě Jacquese Ogga. V roce 2005 završila svá studia absolutoriem Mistrovské třídy pod vedením Christine Schornsheim na Hochschule für Musik und Theater v Mnichově. V roce 2011 obhájila doktorát na Akademii múzických umění v Praze. V roce 1999 získala Monika Knoblochová na mezinárodní soutěži Pražského jara 3. cenu a titul laureáta a Cenu Nadace Bohuslava Martinů za nejlepší provedení Koncertu pro cembalo a malý orchestr. V roce 2002 se stala držitelkou prestižní Davidoff Prix Ćeské republiky, v roce 2003 obdržela společně s Janou Semerádovou (barokní příčná flétna), 3. cenu a titul laureáta na "16. Grosser Förderpreiswettbewerb" v Mnichově v kategorii historicky poučená interpretace staré hudby a v témž roce přidala ještě Cenu Společnosti Bohuslava Martinů na Mladém pódiu v Karlových Varech.

Saša Rašilov vystudoval hudebně-dramatické oddělení Pražské konzervatoře a herectví na DAMU. V letech 1991-94 hrál ve Studiu GAG Borise Hybnera a od roku 1994 do roku 2002 byl členem pražského Divadla Komedie. Hostoval i na dalších scénách (v Divadle E. F. Buriana, ve Spolku Kašpar, v Divadle Na zábradlí, v Divadle v Řeznické a v Divadle Ponec). Se souborem činohry Národního divadla hrál poprvé ještě v době svých studií Tomáše, vévodu z Clarence v Shakespearově Králi Jindřichu IV (1988). Řádným členem činohry Národního divadla je od roku 2002.

(Czech Radio 2014)