Mozart W.A. Piano Concertos No.20 K 466, No.12 K 414 / J.Bartoš piano, CPO / J.Bělohlávek

Wolfgang Amadeus Mozart - Concerto for Piano and Orchestra No.20 in D minor, K.V. 466

1. Allegro 14:46

2. Romanza 09:01

3. Rondo. Allegro assai 08:28

Wolfgang Amadeus Mozart - Concerto for Piano and Orchestra No. 12 in A major " A Quattro", K.V. 414/386a

4. Allegro 09:53

5. Andante 08:11

6. Allegretto 06:53

Jan Bartoš - piano, Czech Philharmonic, conductor Jiří Bělohlávek, Doležal Quartet

"Jan Bartoš is one of my most impressive and most exciting young colleagues. In Jan Bartoš, virtuosity is coupled with deeply serious musicianship." When such appreciation is voiced by the legendary pianist Alfred Brendel, we should prick up our ears. In addition to Brendel, Bartoš has been most markedly influenced by his friend and teacher, the phenomenal Czech pianist Ivan Moravec. Numerous accolades from international competitions, acclaimed performances at major concert venues all over the world (including Carnegie Hall) and collaboration with renowned orchestras and conductors have been further milestones on Bartoš's journey through the musical landscape. With regard to the two mentors, his having opted for Mozart's music for his Supraphon debut album comes as no surprise. Although referred to by some as "naive" and "overly simple", Jan Bartoš uncovers the deepest layers of the architecture of and the emotions encoded in Mozart's works. Together with the conductor, the late Jiří Bělohlávek, the pianist guides the listener through the ominous, demonic even, Concerto in D minor like through a mystery story. The more joyous nature of the Concerto in A major is further highlighted by the transparent texture of its chamber version for string quartet. The two concertos unveil the nooks and crannies of Mozart's multi-layered music, in a top-notch performance quality.

A masterful depiction of the light and the delicate hues of Mozart's piano concertos.

Jan Bartoš je jedním z mých nejpůsobivějších a nejzajímavějších mladých kolegů. Virtuozita se v něm snoubí s hlubokým přemýšlivým muzikantstvím." Když taková slova zazní z úst Alfreda Brendela, měli bychom zbystřit pozornost. Kromě Brendela se do Bartošova hudebního mikrosvěta nejvýrazněji otisklo přátelství a interpretační i pedagogické mistrovství Ivana Moravce. Řada mezinárodních soutěžních úspěchů, zkušeností ze světových koncertních síní (vč. Carnegie Hall) a spolupráce s předními orchestry a dirigenty jsou jen dalšími milníky na Bartošově objevitelské cestě krajinou hudby. S ohledem na jména obou zmíněných mentorů se nelze divit volbě Mozarta pro supraphonský debut. Pro mnohé snad "až naivně jednoduchý" Mozart se pod rukama Jana Bartoše rozkrývá do nejhlubších vrstev architektury a v ní kódovaných emocí. Vážným, místy až démonickým Koncertem d moll nás společně s Jiřím Bělohlávkem provází jako tajemným příběhem. Radostnější charakter Koncertu A dur je ještě zvýrazněn autorovou transparentní sazbou komorní verze díla se smyčcovým kvartetem. Ve dvou koncertech se tak můžeme dotknout velmi odlehlých zákoutí Mozartovy mnohovrstevné tvorby, v interpretaci, jež si zaslouží označení "vrcholná".

Mistrně vymalované světlo i temné odstíny Mozartových klavírních koncertů!

(Supraphon 2017)