Forgotten Czech Piano Concertos: Kovařovic K., Kaprálová V., Bořkovec P. / PRSO / R.Jindra

1.-3. Karel Kovařovic (1862-1920) - Piano Concerto in F minor, Op. 6 (1887) 31:56

4.-6. Vítězslava Kaprálová (1915-1940) - Piano Concerto in D minor, Op. 7 (1935) 22:31

7.-9. Pavel Bořkovec (1894-1972) - Piano Concerto No. 2 (1949) 21:03

Marek Kozák piano, Prague Radio Symphony Orchestra, conductor Robert Jindra

It would very much seem that the 19th- and 20th-century Czech piano concerto repertoire begins and ends with Dvořák and Martinů. The present recording, however, serves to prove that this is far from being the case. It contains three piano concertos that have been – undeservedly – overlooked. Vítězslava Kaprálová wrote the Piano Concerto in D minor, characterised by brilliant instrumentation and an engrossing solo part, at the age of 20 as her graduation work. The premiere, which she herself conducted, met with great critical acclaim. In 1937, the young composer moved to Paris to study with Bohuslav Martinů. Just a year later, Kaprálová was lauded at the International Society for Contemporary Music festival in London, which she opened conducting the BBC Orchestra performing her Military Sinfonietta. In 1940, when she was just 25, the gifted artist’s life and career were sadly terminated by a serious illness. At that very age, Karel Kovařovic created his one and only piano concerto. A pupil of Zdeněk Fibich, he would later on primarily gain recognition as a conductor and serve as director of Prague’s National Theatre Opera (1900-1920). Kovařovic’s Piano Concerto in F minor affords the soloists great scope to display their virtuosity. Pavel Bořkovec, a pupil of J. B. Foerster and Josef Suk, wrote his Piano Concerto No. 2 after World War II. At the time a mature artist, as a teacher he cultivated a new generation of major Czech composers (Petr Eben, Jan Novák, Vladimír Sommer, etc.). The main protagonist of the present album, the pianist Marek Kozák, who has garnered accolades at a number of competitions (Zurich, Bolzano, Bremen, Prague, and elsewhere), has a penchant for exploring little-known and forgotten landscapes, as attested to by this revelatory recording.

Zdálo by se, že je český klavírní koncertantní repertoár 19. a 20. století definován jmény Dvořáka a Martinů. Předkládaná nahrávka nás však usvědčuje z omylu. Přináší tři klavírní koncerty, na které jsme – k vlastní škodě – pozapomněli. Dvacetiletá Vítězslava Kaprálová psala klavírní koncert jako svou absolventskou práci. Premiéru bohatě instrumentovaného díla s brilantním sólovým partem sama dirigovala – a kritika psala o senzaci. V roce 1937 mladá skladatelka odjela za Bohuslavem Martinů do Paříže. Krátce nato, roku 1938, jí Londýn aplaudoval na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM), který zahájila provedením své Vojenské symfoniety s BBC Orchestra. O dva roky později však nemoc náhle ukončila její rozkvět v pouhých 25 letech. Ve stejném věku skládá svůj jediný klavírní koncert Karel Kovařovic, žák Zdeňka Fibicha, který se později prosadil především jako dirigent a v letech 1900–1920 byl šéfem opery Národního divadla v Praze. Jeho Koncert f moll dává sólistovi velký prostor k předvedení své virtuosity. Pavel Bořkovec, Foerstrův a Sukův žák, píše svůj koncert po válce již jako zralý umělec. V té době už v roli pedagoga formuje další generaci významných českých skladatelů (P. Eben, J. Novák, V. Sommer ad.). Hlavní protagonista nahrávky Marek Kozák, jehož renomé se pojí s řadou soutěžních úspěchů (Curych, Bolzano, Brémy, Praha ad.), se s potěšením vydává do krajin neznámých a zapomenutých. To dokládá i tato jeho objevná nahrávka.

(Supraphon 2024)