Reichenauer A. (c.1694–1730) Requiem / Musica Florea, Victoria Ensemble, M.Štryncl

 

The Sacred Music of Antonín Reichenauer
During the first third of the 18th century, Prague was one of central Europe’s important centres of sacred figural music. Due to the various contacts between ecclesiastical institutions and music-loving aristocrats, the latest music of Italian and Viennese provenience was finding its way to the Czech lands. At the same time, local composers were also creating such works. One of them was Antonín Reichenauer (c.1694–1730), whose music is now attracting an ever increasing amount of attention from musicologists and the wider community of experts. Although he is now better known for his instrumental works, he wrote mostly sacred compositions, and these were popular and widespread already at the time when they were being written, as can be seen from the preserved period copies and the inventories of church choir lofts. The first known mentions of the composer date from 1722, when his son Jan Dominik was baptised at the Church of Our Lady beneath the Chain in Prague’s Lesser Town. Other sources mention him as a member of the ensemble of Count Václav Morzin. The entries in Prague’s vital records for the baptisms of Reichenauer’s children document the composer’s contacts with Prague’s cantors, choirmasters, and other musicians. Among those who served as his children’s godparents, usually repeatedly, were Prokop Korp from St Henry’s Church in Prague’s New Town, Václav Matěj Forst from St Wenceslas’ Church, Jan Michael Schöffler from the Church of Our Lady beneath the Chain in Prague’s Lesser Town, and Sebastian Erhardt, the music director of Thun’s ensemble. For Václav Morzin’s ensemble, Reichenauer probably composed mostly instrumental music. Not without interest in this connection is a collection of concertos dedicated to the count titled Il cimento dell’armonia e dell’inventione by Antonio Vivaldi, who was Morzin’s titular Kapellmeister. Clearly, in Morzin’s ensemble Reichenauer became familiar with the music of the Italian master, who also composed sacred music. Reichenauer remained in Morzin’s employment until 1730, when he moved to Jindřichův Hradec, where he briefly held the position of organist at the parish church.
V období první třetiny 18. století se Praha řadila mezi významná středoevropská centra chrámové figurální hudby. Díky různorodým kontaktům církevních institucí i hudbymilovných aristokratů se do českých zemí dostávala nejnovější díla italské a vídeňské provenience. Současně vznikaly též skladby místních autorů. Jedním z nich byl i Antonín Reichenauer (c. 1694–1730), jehož dílo přitahuje v současné době čím dál tím větší pozornost muzikologů a širší odborné veřejnosti. Přestože je dnes více známa jeho instrumentální tvorba, psal zejména kompozice chrámové. Ty byly oblíbeny a šířeny již v době svého vzniku, o čemž svědčí zachované dobové opisy a inventáře kostelních kůrů. První známé zmínky o skladateli se vztahují k roku 1722, kdy byl v kostele Panny Marie pod řetězem na Malé Straně v Praze pokřtěn jeho syn Jan Dominik. Další prameny jej uvádějí jako člena kapely hraběte Václava Morzina. Prostřednictvím pražských matričních záznamů o křtech Reichenauerových dětí jsou doloženy skladatelovy kontakty s pražskými kantory, chorregenty a dalšími hudebníky. Kmotry jeho dětí, většinou opakovaně, byli např. Prokop Korp od sv. Jindřicha na Novém Městě, Václav Matěj Forst od sv. Václava a Jan Michael Schöffler od Panny Marie pod řetězem na Malé Straně či hudební ředitel thunovské kapely Sebastian Erhardt. Pro kapelu Václava Morzina psal Reichenauer pravděpodobně hlavně instrumentální hudbu. V této souvislosti není bez zajímavosti hraběti věnovaná sbírka koncertů Il cimento dell’armonia e dell’inventione Antonia Vivaldiho, který byl Morzinovým titulárním kapelníkem. Je tedy nasnadě, že se v Morzinově kapele Reichenauer seznámil s hudbou italského mistra, který též komponoval chrámová díla. V Morzinových službách setrval Reichenauer až do roku 1730, kdy se přestěhoval do Jindřichova Hradce, kde krátce zastával místo varhaníka při farním kostele. Reichenauerova chrámová tvorba tvoří větší část skladatelova díla. Rukopisy jeho děl se dochovaly na nejvýznamnějších pražských kůrech. Ve své době patřil v Praze co do počtu skladeb mezi nejhojněji zastoupené komponisty na křižovnickém kůru (dle inventáře z roku 1737), v hradčanské Loretě (dle soupisu hudebnin nakoupených v roce 1726/27) či ve svatovítské katedrále. Mezi dochovanými díly převládají mše, komponoval však i jiné druhy chrámové hudby. Jako jeden z prvních u nás používal v duchovní hudbě lesní rohy. Jeho pastorálních mší si povšiml již muzikolog Otakar Kamper, který se také dle mše zasvěcené dominikánskému světci Ludvíku Bertrandovi domníval, že byl Reichenauer ředitelem kůru dominikánského kostela sv. Marie Magdaleny na Malé Straně. Pro toto tvrzení však stále nemáme spolehlivé doklady. Tiskem dosud vyšlo jen několik málo Reichenauerových děl. Nedostatek edic je jedním z důvodů, proč máme o Reichenauerově chrámové tvorbě dosud jen omezené znalosti a chybí ucelený pohled na jeho kompoziční styl.
(text from CD booklet, Vojtěch Podroužek, Arta Records 2021)